Očista

Ukážky z knihy

Zara se probudila do známé, libé vůně vařených prasečích oušek. Napřed myslela, že je ve Vladivostoku, zvuk pokličky poskakující na hrnci s kypící vodou i vůně chrupavek byly tak povědomé, až jí vlhly rty, ale pak ji do tváře bodl osten ptačího pera – který se prodral polštářem – a ona otevřela oči a spatřila růžek cizího nástěnného koberečku. Byla v domě Aliide Truuové. Papírová tapeta se krabatila, navíc byla přilepená trochu nakřivo a mezi tapetou a koberečkem se jako mlžný opar rozpínala pavučina, v síti visela mrtvá moucha. Když Zara ukazováčkem nadzdvihla kobereček, vykoukl na ni pavouk. Zara už chtěla koberec přitisknout ke zdi a pavoučka rozmáčknout, ale pak si vzpomněla, že usmrtit pavouka je jako zabít vlastní matku. A tak jen kobereček pohladila dlaní a přitom si uvědomila, jak hladkou a svěží má pleť, nejen na ruce, cítila to i na kůži pod flanelovou košilí upjatou ke krku. Tlusté punčochy, které ji večer tak protivně studily, teď příjemně hřály, a v nose ještě cítila vůni mýdla. Zara se usmála. Slunce nahlíželo dovnitř škvírou mezi záclonami a záclony byly přesně takové, jak si je představovala.
Aliide jí ustlala na pohovce v předním pokoji. V tom zadním se teď sušily různé byliny, na pořádné spaní tu nebylo dost místa. Podlahu, postele, police i stůl pokrývaly noviny, na kterých byly rozloženy měsíčky, přeslička, máta, řebříček a kmín. Na stěnách visely pytlíky plné křížal a suchary ze žitného chleba. Na malých stolcích před oknem zrály v paprscích slunce různé šťávy a výluhy, v jedné lahvi to tiše šumělo. Zara odvrátila pohled. Náhle jí přišlo, že vzduch v zadní místnosti je od bylin tak těžký, že se tu snad ani nedalo usnout.